Sporťáček pomáhá. Laďka, tenistka na vozíku, má díky pohybu sílu i paralympijský sen

31. BŘEZEN 2017
Sport umí být oporou v těžkých časech. V životě Laďky Pořízkové, nejlepší české tenistky na vozíčku a 47. hráčky světa, se stal pohyb parťákem, který jí usnadňuje vyrovnávat se s roztroušenou sklerózou. A co víc, díky vášni, s níž se prohání po kurtech, sní o účasti na paralympiádě. Laďka je jedním z desítek sportovců v nelehké situaci, již našli podporu i v projektu Sporťáček pomáhá. Až si přečtete její příběh, začnete se třeba na své běžné starosti dívat trochu jinak.
Laďka Pořízková od dětství milovala sport. Hrávala házenou, trénovala třikrát týdně, vždy mívala spoustu kamarádů. První projevy nemoci, takzvané ataky, se u ní objevily po maturitě na střední zdravotnické škole.

Nejprve začala mít problémy s chůzí. Najednou z ničeho nic například nevyšla schody, nebyla schopna ovládnout končetiny. Krátce na to jí byla s konečnou platností diagnostikována roztroušená skleróza. Díky svému vzdělání věděla přesně, o co jde. Navíc touto chorobou trpěla i Laďčina babička.

Se svým údělem se tehdy smířila relativně lehce. Nemoc si vyložila jako znamení toho, že zkrátka musí zvolnit. I když samozřejmě i ona si prošla obdobím, kdy byla psychicky na dně a neměla chuť žít. Pro člověka, který vždycky dělal všechno naplno, byla totální změna životního stylu krutou realitou. Zvlášť když musela opustit milovanou práci v nemocnici a přestat se sportem.

Následovaly další ataky. Ty s sebou přinášely další problémy. Jednou se zrakem, jindy se sluchem, přidávaly se nehybnosti rukou. Laďka nastoupila medikační léčbu, doba mezi ataky se přesto postupně zkracovala. Byla vybrána i do tehdy nového zkušebního programu pacientů s roztroušenou sklerózou, kdy jeden čas brala až 20 léků denně. Některé jen proto, aby tišily vedlejší účinky léků jiných. Její stav se přesto všechno nadále zhoršoval a v roce 2009 skončila na vozíku, v plném invalidním důchodu.

Naštěstí pro Laďku - krátce na to se seznámila v okruhu pacientů s kamarádkou, která ji přivedla k tenisu. Najednou měla každý den obrovskou motivaci, díky které se snadněji vyrovnala s faktem, že z vozíku už nevstane.

Tenis si zamilovala, zase měla pro co žít. Navíc se poprvé od doby, co jí byla diagnostikována roztroušená skleróza, podařilo Laďčin zdravotní stav stabilizovat. I její ošetřující lékařka potvrdila, že tenis zdravotnímu stavu značně prospívá. Pravidelný aktivní pohyb je totiž podle lékařů pro pacienta s roztroušenou sklerózou stejně důležitý jako správná medikace.

Laďka trénuje, jak jí zdravotní stav dovolí. Několikrát týdně. Její píle přinesla výsledky. V současné době je nejlepší českou hráčkou v rámci žebříčku Mezinárodní tenisové federace a ve světovém žebříčku drží 47. pozici.

Úspěchy, kterých v tenisu dosahuje, se samozřejmě odrážejí i na jejím duševním zdraví, stejně tak jako fakt, že se díky tenisu neizoluje od společnosti. Koníček je pro Laďku zároveň léčebnou metodou a terapií. Bez sportu by nepochybně její zdravotní stav vykazoval mnohem horší výsledky.

Zároveň pro ni znamená velikou finanční zátěž. Z minima, se kterým stále se zlepšující sportovkyně žije, je třeba hradit s tenisem spojené náklady, jako třeba doprava na turnaje. Vzhledem k tomu, že Laďka nemůže mít řidičský průkaz, je pokaždé odkázána na pomoc druhých.

Pronájmy kurtů, sportovní pomůcky, startovné, speciální úpravy vozíku, ubytování na turnajích, rehabilitace, náklady na trenéra. Výčet by mohl pokračovat ještě dlouho… Částka se každoročně vyšplhá ke stům tisícům korun. Jen speciální vozík přitom stojí kolem 60 tisíc korun. Není výjimkou, že Laďka na turnajích přespává v autě, aby neplatila za hotel.

Bez ochoty okolí by to nešlo. K tréninkům využívá kurtů, které jsou sponzorským darem Hamru-Záběhlice. Neustále se zlepšuje díky dlouhodobé finanční vstřícnosti trenérky Blanky Heřmanové, mentální koučky Kateřiny Kudláčkové, vrchního vyplétače Petra Juroše.

Finanční příspěvek obdržela rovněž od projektu Sporťáček pomáhá, který ve spolupráci se společností Cetelem rozdal za loňský rok 886 470 korun sportovcům s hendikepem a ve složité sociální situaci.

Dále ji podpořili i nezisková organizace Seppie, Vividus Dynamis, Městská část Prahy 10, nadace Jakuba Voráčka a řada dárců, jež nechtějí být veřejně zmiňování. To vše je pro Laďku vzpruhou a umožňuje jí to udržovat se v co nejlepší kondici. Vzhledem k tomu, že pacient s roztroušenou sklerózou musí šetřit svůj organismus a nepřetěžovat se fyzickou a psychickou zátěží, vedle tréninků a dobrovolnické pomoci v neziskové organizaci již naší tenistce nezbývá kapacita na další činnosti, které by mohly přinést další finance.

Obrovským snem Laďky byla účast na paralympiádě v Riu. Bohužel, vzhledem k finanční náročnosti a podmínkám kvalifikace se této vidiny musela vzdát. Nyní se soustředí alespoň na účasti na Světových pohárech. V České republice totiž není ženská tenisová liga pro vozíčkáře a bodované soutěže pro hendikepované ženy se odehrávají jen v zahraničí.

Laďka je věčná optimistka a bojovnice. Právě tohle z ní na kurtu dělá nejlepší českou hráčku ve své kategorii. Je zřejmé, že nemožnost sportovat by se odrazila na její psychické pohodě a zejména zdravotním stavu. Ten se přitom konečně po mnoha letech daří držet stabilizovaný. Tenis se pro ni stal parťákem, který jí dává sílu.