Sní o Paříži. Sporťáček pomáhá podpořil Karolínku, tanečnici na vozíku

8. PROSINEC 2016
Nezáleží na tom, jaký máte problém, ale na tom, jakou máte vůli. V případě Karolínky Dejové to platí absolutně. Teprve osmiletá slečna z Kopřivnice trpí odmala svalovou dystrofií, ale navzdory tomu, že je na vozíku, skvěle tančí. Proto se letos stala vítězkou speciální ceny v soutěži Talent roku, kterou uděluje festival Sporťáček. Šikovnou dívku navíc podpořil finančně ve spolupráci se společností Cetelem projekt Sporťáček pomáhá. Třeba i proto, aby si jednou mohla splnit svůj sen – vystupovat v Paříži.
Pohyb je pro Karolínku zálibou číslo jedna, navzdory tomu, že musela překonat řadu překážek. Svalovou dystrofii, život na vozíku i fakt, že péči o ní a staršího bratra Filipa převzali babička a děda. Pozitivní přístup a nadšení však způsobily, že se její osud už v osmi letech zásadně změnil. „Kromě matematiky jsem ji zatím do ničeho nemusela nutit. Je cílevědomá, nechce jen sedět doma a dělá vše, co má ráda. I díky tomu, že kolem sebe máme úžasné lidi,“ zdůrazňuje paní Seidlová.

Vše začalo v mateřské školce, kam za dětmi chodila učitelka z lidové školy umění, která hrála na flétnu. Energická dívenka se toho hned chytla. „Měla krátké prsty, takže nedosáhla na céčko, navíc flétnu úplně neudržela, ale přemluvila nás. Podpírala si ji na klíně krabicí na papírové kapesníky. Učitelka vypozorovala, že má hudební sluch a navrhla, aby začala chodit do lidové školy,“ vzpomíná babička.

Ukázalo se, že šlo o dobrou volbu. A také se potvrdilo, že k pohybu může člověka přivést i činnost, která s ním na první pohled příliš nesouvisí. Díky hře na flétnu se Káje zlepšilo držení těla a navíc se zjistilo, že má hudební sluch. Krátce poté objevila kouzlo tanečního sálu plného zrcadel. Když se v kroužku vychovatelky zeptaly, kdo by chtěl tancovat, hned se postavila do fronty a o dalším vývoji měla jasno.
image
„Tancování se u nás nebere jako náhrada rehabilitace, ale jako koníček. Teď k tomu chce přidat i břišní tance a step, je toho hodně,“ doplňuje babička. „Nejradši bych tancovala každý den. Ráda jezdím na vystoupení i na závody. Fandí mi celá třída. Můj sen je tancovat a stepovat v Paříži,“ tvrdí mladá slečna z Kopřivnice.

Karolínka se tak zásluhou svého nadšení stala jednou z víc než 30 podpořených sportovců s hendikepem nebo ve složité sociální situaci, kteří si zažádali o finanční příspěvek v projektu Sporťáček pomáhá. Ten založil festival Sporťáček ve spolupráci se společností Cetelem a v roce 2016 věnoval na tento účel rovný milion korun.

Příspěvek pro Karolínku padnul na rehabilitaci v Piešťanech, která stojí celkem 80 tisíc… Na tu shání rodina peníze i sběrem víček z PET láhví. Zhruba 400 kusů dá 1 kilo, za což je ve sběrně 5 korun. Uzávěrů je prý často plný byt. Tancování není úplně levná záležitost, pokud jsou skoro každý týden na programu vystoupení – v pražské Lucerně, ale třeba i ve Vídni. K tomu si připočítejte výrobu kostýmů. Letos si šikovná slečna všechno vytancovala, protože dostala řadu pozvánek na plesy a benefice. Vedle toho jí může kdokoliv přispět na transparentní účet „Karolínka bude chodit“.Její příběh může ukázat i ostatním, že si člověk může plnit cíle i pokud mu osud zrovna nepřeje. „Sem tam má splín, ale když jí někdo řekne, že je nemocná, odpoví jen, že jí nic není, že prostě jen nechodí. Je to taková naše pozitivní hrdinka,“ dodává babička.